Kdy se rozhodujeme pomalu a kdy rychle?

Pokud někomu tato otázka připomíná název knihy proslulého ekonoma D. Kahnemana „Myšlení pomalé a rychlé“, pak se určitě nemýlí. Její ústřední myšlenkou je právě dvojí způsob, jakým mozek zpracovává informace.

Ten první – rychlý, který také občas nazýváme intuicí, odhadem, pocit v žaludku, je nadmíru efektivní, co se týče vynaložené energie, a po celá tisíciletí nám pomáhá přežít v rychle se měnících podmínkách prostředí. Využíváme ho vlastně většinu dne, například při řízení automobilu. Tento způsob vyhodnocování je tak svádivě účinný a levný, že se nám velmi často prodírá i do situací, které si zasluhují racionálnější analýzu a rozvahu, tedy právě ono myšlení pomalé. Vždyť kolikrát se nám stane, že při vyhodnocování nějakého pracovního nebo třeba i mezilidského problému nám v hlavě bleskne první a pocitově velmi jasné a přesvědčivé řešení, a my se jím řídíme s tím, že přece máme dobrou intuici a vhled. Nicméně pomalejší zapřemýšlení nad východisky a variantami řešení našeho hlavolamu by nás mnohdy mohlo ochránit před vyloženou katastrofou.

A to právě velmi dobře vědí hráči pokeru. Ty nejlepší z nich odlišuje to, že ve většině závažných rozhodovacích momentech hry zapínají takzvaný racionální přepínač, kterým zablokují své intuitivní nutkání k rychlé reakci a přinutí se k podrobnějšímu propočtu herní situace. Udělat to vědomě a disciplinovaně, dokonce v určité strukturované formě, je známka jejich mistrovství. Na druhou stranu se nám dobře promyšlené postupy a akce ukládají do našich rejstříků chování a pomáhají tak obohacovat lépe vyladěný arzenál rychlých intuitivních reakcí.

Velmi dobrou zprávou je, že tento plynulý přechod mezi různými druhy myšlení je trénovatelný, a dobrý návyk na něj se snadno přenáší na jiné aktivity. Vždyť není snad podstatná část charizmatu úspěšných byznysmenů, lídrů, sportovců a hráčů založena právě na jejich schopnosti vnést rozvahu a klid do rozbouřených a stresujících situací? Anebo naopak rychle a přesně zareagovat tam, kde je to potřeba? Nejsou to snad tyto vlastnosti, pro které je respektujeme a následujeme?