Náš mozek často připomíná skladiště lákadel a pochutin a naše myšlení je jako cesta mezi jeho regály. Stojíme-li před nějakým problémem, který je třeba rozlousknout, či před rozhodnutím, které je třeba udělat, velmi často necháváme své vnitřní já vklouznout mezi uličky tohoto skladu, načež ho vcelku rychle najdeme u oblíbeného postoje, myšlenky, přání či tužby.
Znělo to krásně, ale k čemu to je? Jak je náročné přepínat mezi racionálním a intuitivním myšlením. Rozhovor účastníků našeho kurzu rozhodování pro manažery…
V Maďarsku! A jak se dostal do Česka? Protože Diana je zvědavá a Jana podnikavá 🙂 Proč je DecisionLab postaven na tzv. gamifikaci? I o tom je tento článek.
Intuice, odhad, pocit v žaludku – to je rychlé myšlení, které používáme většinu dne. Tento způsob vyhodnocování je tak svádivě účinný a levný, že se nám velmi často prodírá i do situací, které si zasluhují racionálnější analýzu a rozvahu.
Klasická ekonomická teorie dlouhá léta trpěla závažným omylem ve svých základních předpokladech. Považovala totiž lidi, jako základní tržní subjekty, za jakési superracionální bytosti, schopné v jakékoliv situaci ideálně optimalizovat a kalkulovat své chování ku svému osobnímu materiálnímu prospěchu. Tak tomu ovšem není. Lidé ve svém rozhodování chybují, ztrácejí sebekontrolu a rozhodně se nechovají jako počítače, což velmi dobře vědí úspěšní hráči her, jako jsou nejen ty karetní, ale rovněž všechny ty, které hrajeme v každodenních ekonomických aktivitách při našich nákupech, prodejích a vyjednáváních.
Pokud bychom měli vyjmenovat pět největších matematických géniů v historii lidstva, bezesporu by mezi ně patřil John von Neumann (1903 – 1957). Tento zářný příklad mimořádného nadání obohatil snad všechny matematické obory, od teorie množin přes nový aparát kvantové teorie až po statistiku, ekonomii a kybernetiku. V roce 1928 dokonce založil novou disciplínu – teorii her …
